Stejně jako při topení mokrým dřevem lze předpokládat snížení výhřevnosti a zvýšené dehtování kotle i v případě, že zatopíme s mokrým uhlím. Riziko při nakládání s mokrým uhlím však nespočívá pouze ve snížení efektivity vytápění a zvýšení jeho nákladů. Nebezpečná situace může nastat už při samotném skladování tohoto tuhého paliva. Se vzrůstající nadměrnou vlhkostí uhlí totiž narůstá také riziko jeho samovznícení. Složení mokrého uhlí do sklepa či kůlny tak s čistým svědomím nelze doporučit.
Riziko samovznícení
Čím více vody, která uhlí není přirozená, tím větší pravděpodobnost, že se uhlí zapaří. Při vypařování se zvyšuje teplota uvnitř uhelné hromady. Uhlí stačí dosáhnout teploty okolo 65 °C a je založeno na malér. Vzniká mlžný opar, následně dým a dochází k samovznícení. Nejlepším řešením celé situace by nemělo být volání hasičů, ale především její prevence.
Zásady skladování uhlí
Skladování uhlí musí splňovat určité náležitosti. Mezi podmínky skladování uhlí patří například:
- ochrana před vnější vlhkostí (déšť, sníh): využití vnitřních prostor, použití plachty, kontejnerů na uhlí.
- ochrana před přechodem vlhkosti ze stěn skladovacích prostor, nebo podkladu.
- cirkulace vzduchu v prostorách ukládky: nad palivem musí být volný prostor minimálně jeden metr.
Nakládání s mokrým uhlím
Samovznícení uskladněného uhlí je noční můrou, které se ale dá předejít. Prvním krokem by tedy mělo být dát uhlí možnost proschnout ve volném prostoru v co nejtenčí vrstvě. V místech, kde cirkuluje vzduch. Pokud uhlí uložíte – kontrolujte ho. Kolem uhlí by se v žádném případě neměl objevit mlžný opar, sražená vlhkost, nebo se zvyšovat jeho teplota. Teplotu lze měřit a kontrolovat pohmatem, nebo teploměrem. V případě stoupající teploty by mělo být uhlí nepřetržitě kontrolováno, přeházeno, nebo úplně vyskladněno.
